Středem života křesťanského společenství je od počátků církve Večeře Páně (1. list Korinťanům 11,17-34), nejprve slavená o (židovském) sabatu a později o (křesťanské) neděli.
Nazývá se také agapé nebo eucharistie (evangelium sv. Marka 14, 23). Je vzpomínkou na večeři, kterou slavil Ježíš (na Zelený čtvrtek) večer před svou smrtí s dvanácti apoštoly.
Jako označení této eucharistické slavnosti se na Západě užívá dnes zpravidla slovo mše; ve východních církvích naproti tomu je obvyklý výraz (Boží) "liturgie".
Podle katolické věrouky dochází k proměně chleba v tělo a vína v krev Kristovu (tzv. transsubstanciace).
Druhý vatikánský zavedl základní reformu bohoslužby. Hlavní důraz leží na spoluslavení všech věřících, díky jejich účasti na všeobecném kněžství. Navenek se stala tato změna viditelnou i tím, že oltář se posunul více do středu kostela a že sloužící kněz už nestojí zády k obci, nýbrž je k ní obrácen obličejem.